Co můžete zažít jako student Erasmus

16.03.2011

(Na motivy filmu Cédrika Klapische „L’Auberge espagnole“, 2002)
– (Zaklepu na dveře koordinátora programu Erasmus.)
– Moment!
– (5 minut postávám venku, pak se dveře otevřou.)
– Je to v kanceláři naproti.
– (Přejdu školní dvůr a zaklepu na další dveře.) Dobrý den, přišel jsem kvůli programu Erasmus. Chtěl bych strávit semestr ve Španělsku.
– Kolegyně vedle.
– Dobrý den, Erasmus…
– Hm hm, kde máte přihlášku?
– Tady, právě jsem si jí vyzvedl.
– Ale tam nic není vyplněný, co chcete, abych s tím dělala?
– Ano, já jsem si musel vzít novou, tu starou mi ztratili.
– Jste všichni stejný. Přijdete vždycky na poslední chvíli a polovinu věcí nemáte.
– Já se vás chci právě zeptat, jaké všechny dokumenty mám ještě dodat, aby byla přihláška kompletní.
– Tak pokud jste na magistru, tak to je jednoduchý, stačí vám souhlas vašeho vedoucího tady, souhlas a podpis vedoucího na škole, kam chcete jet, souhlas naší univerzity a tamní univerzity, kopii studentského průkazu, výpis z účtu, pak si ještě dojděte do přízemí a vyzvedněte si formulář E111, vyplňte ho, nechte ho orazítkovat… no počkejte, pokud nebudete mít tenhle formulář, tak si budete platit všechny případný zdravotní výlohy sám na místě. To chcete? Takže si sežeňte tyhle všechny papíry a pak přijďte. No a samozřejmě nezapomeňte takový ty obvyklý věci jako životopis, motivační dopis, potvrzení o studijním prospěchu… A to by mělo stačit. A pak si taky pamatujte, že po návratu sem zase musíte přijít a přinést potvrzení o délce pobytu a závěrečnou zprávu. Tak.
***
– Stalo se něco, Audrey?
– Jsem smutná, že odjíždíš.
***
– Nevykládej si to špatně, není to nějakej výslech, ale na ten inzerát, kde nabízíme spolubydlení, nám přišlo hodně odpovědí. A tak jsme se rozhodli, že pozveme postupně všechny a pak si společně někoho vybereme. Chceme, aby to tady bylo cool.
– Jasně.
– My máme trochu obavy, že by to mohlo bejt problematický, protože ty jsi Francouz, a my ostatní jsme taky z různých zemí, třeba já jsem Ital, Tobias je Němec, Lars je Dán, Wendy je Angličanka, Soledad je Španělka, jediná kdo je odsud, Isabelle je Belgičanka.
– Rád vás poznávám.
– Prostě to nájemný je dost vysoký, takže čím víc nás tady je, tím líp. Ale i tak je potřeba vzít sem někoho, s kým si budeme rozumět, aby se nám tady spolu dobře fungovalo. Chápeš?
– Jo, jo.
– (Potom se všichni začali hádat, nemohli se shodnout, na co by se mě měli ptát, aby zjistili, jestli se mezi ně hodím, někdo se mě zeptal, co studuju a jaký styl hudby mám rád. Někdo další se zase zeptal, jestli nejsem vegetarián. Wendy řekla, že se ptají na blbosti a že podstatný je, jestli si po sobě umím uklidit. Na stole ležela rozehraná partie Scrabble, na zemi rozečtená skripta bůhvíčeho, na pohovce byly tři krabice od pizzy. A já jsem si to místo hned zamiloval. Dal bych všechno za to, aby mě vzali mezi sebe. Byla to španělská vesnice. A to doslova.)
***
– Promiň, Audrey, já jsem ti chtěl zavolat …
– Už volat nemusíš.
***
A je to tady. Poslední den.
– Omlouvám se, ale budu už muset jít, potřebuju se s váma rozloučit, odlítám brzy ráno a ještě nemám sbaleno.
– Tak na, tady je překvapení pro tebe, všichni jsme ti na to triko podepsali, na památku.
– Ježiš to jste hodný.
– Au revoir.
– Ciao, přijeď někdy do Říma.
– A ty zas do Paříže.
– A zlepši si španělštinu.
– Bon voyage.
– Ty mluvíš francouzsky? Proč jsi to neřekla?
– Zlom vaz.
– Bye, Wendy.
– Dík za všechno.

***
A pak už jsem byl zase zpátky v Paříži. Rodiče chtěli, abych jim vyprávěl, jak jsem se celý ten půlrok měl. S Audrey jsem se sešel v kavárně na Montmartru. Když jsme se pak za chvíli zase rozloučili a odešli každý opačným směrem, šel jsem jen tak bloumat okolo Sacre-Coeur a na Place du Tertre – místo, kam chodí jen turisté a Erasmus studenti. Francouze tam nepotkáte.
Pak jsem udělal státnice a obhájil diplomku. Když jsem šel první den do práce, v břiše mě pálilo úplně stejně jako kdysi, vždycky když na základce skončily prázdniny a šlo se do školy.
– Tak tady to je, vaše kancelář, 2038.
– Díky.
– Ten výhled z okna ujde, ne? Topení si nastavte na dvojku. V létě je zas lepší si zapnout klimatizaci. A nezblbněte ty šanony, žlutý červený, modrý, všechno má svoje místo. Generální, Jean-Louis Bernard, není špatný, ale potrpí si na pořádek. Kávovar je támhle. A dole v té restauraci docela dobře vaří.

komentáře (0)
Mgr. Simona Koudelková

Další články autora: