Koudelková Simona

Co můžete zažít jako student Erasmus

Mgr. Simona Koudelková — Wed, 16 Mar 2011 13:03:38 +0000

(Na motivy filmu Cédrika Klapische „L’Auberge espagnole“, 2002)
- (Zaklepu na dveře koordinátora programu Erasmus.)
- Moment!
- (5 minut postávám venku, pak se dveře otevřou.)
- Je to v kanceláři naproti.
- (Přejdu školní dvůr a zaklepu na další dveře.) Dobrý den, přišel jsem kvůli programu Erasmus. Chtěl bych strávit semestr ve Španělsku.
- Kolegyně vedle.
- Dobrý den, Erasmus…
- Hm hm, kde máte přihlášku?
- Tady, právě jsem si jí vyzvedl.
- Ale tam nic není vyplněný, co chcete, abych s tím dělala?
- Ano, já jsem si musel vzít novou, tu starou mi ztratili.
- Jste všichni stejný. Přijdete vždycky na poslední chvíli a polovinu věcí nemáte.
- Já se vás chci právě zeptat, jaké všechny dokumenty mám ještě dodat, aby byla přihláška kompletní.
- Tak pokud jste na magistru, tak to je jednoduchý, stačí vám souhlas vašeho vedoucího tady, souhlas a podpis vedoucího na škole, kam chcete jet, souhlas naší univerzity a tamní univerzity, kopii studentského průkazu, výpis z účtu, pak si ještě dojděte do přízemí a vyzvedněte si formulář E111, vyplňte ho, nechte ho orazítkovat… no počkejte, pokud nebudete mít tenhle formulář, tak si budete platit všechny případný zdravotní výlohy sám na místě. To chcete? Takže si sežeňte tyhle všechny papíry a pak přijďte. No a samozřejmě nezapomeňte takový ty obvyklý věci jako životopis, motivační dopis, potvrzení o studijním prospěchu… A to by mělo stačit. A pak si taky pamatujte, že po návratu sem zase musíte přijít a přinést potvrzení o délce pobytu a závěrečnou zprávu. Tak.
***
- Stalo se něco, Audrey?
- Jsem smutná, že odjíždíš.
***
- Nevykládej si to špatně, není to nějakej výslech, ale na ten inzerát, kde nabízíme spolubydlení, nám přišlo hodně odpovědí. A tak jsme se rozhodli, že pozveme postupně všechny a pak si společně někoho vybereme. Chceme, aby to tady bylo cool.
- Jasně.
- My máme trochu obavy, že by to mohlo bejt problematický, protože ty jsi Francouz, a my ostatní jsme taky z různých zemí, třeba já jsem Ital, Tobias je Němec, Lars je Dán, Wendy je Angličanka, Soledad je Španělka, jediná kdo je odsud, Isabelle je Belgičanka.
- Rád vás poznávám.
- Prostě to nájemný je dost vysoký, takže čím víc nás tady je, tím líp. Ale i tak je potřeba vzít sem někoho, s kým si budeme rozumět, aby se nám tady spolu dobře fungovalo. Chápeš?
- Jo, jo.
- (Potom se všichni začali hádat, nemohli se shodnout, na co by se mě měli ptát, aby zjistili, jestli se mezi ně hodím, někdo se mě zeptal, co studuju a jaký styl hudby mám rád. Někdo další se zase zeptal, jestli nejsem vegetarián. Wendy řekla, že se ptají na blbosti a že podstatný je, jestli si po sobě umím uklidit. Na stole ležela rozehraná partie Scrabble, na zemi rozečtená skripta bůhvíčeho, na pohovce byly tři krabice od pizzy. A já jsem si to místo hned zamiloval. Dal bych všechno za to, aby mě vzali mezi sebe. Byla to španělská vesnice. A to doslova.)
***
- Promiň, Audrey, já jsem ti chtěl zavolat …
- Už volat nemusíš.
***
A je to tady. Poslední den.
- Omlouvám se, ale budu už muset jít, potřebuju se s váma rozloučit, odlítám brzy ráno a ještě nemám sbaleno.
- Tak na, tady je překvapení pro tebe, všichni jsme ti na to triko podepsali, na památku.
- Ježiš to jste hodný.
- Au revoir.
- Ciao, přijeď někdy do Říma.
- A ty zas do Paříže.
- A zlepši si španělštinu.
- Bon voyage.
- Ty mluvíš francouzsky? Proč jsi to neřekla?
- Zlom vaz.
- Bye, Wendy.
- Dík za všechno.

***
A pak už jsem byl zase zpátky v Paříži. Rodiče chtěli, abych jim vyprávěl, jak jsem se celý ten půlrok měl. S Audrey jsem se sešel v kavárně na Montmartru. Když jsme se pak za chvíli zase rozloučili a odešli každý opačným směrem, šel jsem jen tak bloumat okolo Sacre-Coeur a na Place du Tertre – místo, kam chodí jen turisté a Erasmus studenti. Francouze tam nepotkáte.
Pak jsem udělal státnice a obhájil diplomku. Když jsem šel první den do práce, v břiše mě pálilo úplně stejně jako kdysi, vždycky když na základce skončily prázdniny a šlo se do školy.
- Tak tady to je, vaše kancelář, 2038.
- Díky.
- Ten výhled z okna ujde, ne? Topení si nastavte na dvojku. V létě je zas lepší si zapnout klimatizaci. A nezblbněte ty šanony, žlutý červený, modrý, všechno má svoje místo. Generální, Jean-Louis Bernard, není špatný, ale potrpí si na pořádek. Kávovar je támhle. A dole v té restauraci docela dobře vaří.

Stanovit si cíle

Mgr. Simona Koudelková — Tue, 04 Jan 2011 10:13:35 +0000

„Když nevíš, kam pluješ, žádný vítr ti není příznivý“, říká jedno arabské přísloví. O tom, jak se dají nebo nedají naučit cizí jazyky, panuje mnoho mylných představ a mýtů. Pravdou je (a výzkumy v této oblasti tomu nasvědčují), že na příklad věk nehraje až takovou roli, jak by se mohlo zdát. Strávit několik měsíců nebo let v zahraničí je cennou zkušeností do života, ale ne každý má tu možnost. Metod výuky je mnoho, ale žádná z nich neumožňuje naučit se jazyk bez toho, abychom museli vyvinout velké úsilí a hlavně ve svém snažení vytrvat. Učitelé mohou být vzdělaní a zkušení, zázraky ale neumí žádný z nich.
Kdo ale zmůže dost, jste vy sami. Klíčové je jasně před sebou vidět cíl, ke kterému se postupně dopracujete. Všechno nemusí vyjít napoprvé. Kdo nezažil porážku, nevychutná si úspěch a jinak než skrz vlastní chyby ani není možné se něco skutečně naučit. Ovládnout cizí jazyk vyžaduje dlouhodobé úsilí. Není to ale nereálné. Jestliže máme motivaci (tedy víme, za čím jdeme), obtíže nebo i dílčí neúspěchy překonáme snadněji.
Pokud si za cíl stanovíte např. získat mezinárodní jazykový certifikát, jako motivace to funguje výborně. FCE (First Certificate in English) je celosvětově nerozšířenějším certifikátem z angličtiny. Jeho držitel má doklad o tom, že angličtinu ovládá na úrovni, aby mohla být jeho pracovním jazykem. CAE (Certificate in Advanced English) potom dokládá, že jste schopni v angličtině studovat na vysoké škole ve Velké Británii nebo zastávat pracovní pozici, která vyžaduje její perfektní ovládnutí.
Katedra cizích jazyků VŠEM nabízí možnost navštěvovat kurzy, které vás ke zkouškám FCE nebo CAE připraví. Studentům, kteří své cíle znají, a budou na sobě tolik pracovat, že u zkoušky uspějí, VŠEM cenu zkoušky zpětně proplatí (viz jazykové stipendium).
Ten, kdo si takový cíl stanoví, bude muset překonávat překážky a systematicky pracovat. O to intenzivnější je ale pocit, který zažije v momentě úspěchu. Důležité je vytrvat, jít za svým cílem, slovy Winstona Churchilla: “Success is not final, failure is not fatal: it is the courage to continue that counts.”
Všechno je ve vašich rukou, všechno je reálné.

Fajn práce

Mgr. Simona Koudelková — Sun, 19 Dec 2010 11:51:39 +0000

Napsat článek o vzdělávání, zní požadavek. Jenže jak na to jít, za který konec uchopit něco tak komplexního a složitého, jako je právě vzdělávání, aby nevznikl text příliš vágní a nic neříkající nebo naopak příliš zjednodušující, složený z laciných polopravd a klišé?
Jaké asociace a pocity se lidem vybaví, přijde-li řeč na vzdělávání, školství, výuku, učení, učitele, studenty, učivo, školy atd.? Osobně mi dnes, jako pedagogovi, tato tématika asociuje spoustu úsilí, práce, při které je třeba věci promýšlet skrz naskrz, brát v úvahu nejrůznější situace a varianty, osobnost studenta, obsah a cíle toho, co učím, své ideály a vize a také reálné možnosti. Jde mi samozřejmě o to, aby byly hodiny obsahově kvalitní, zároveň je ale mým přáním, aby to byl pro studenty také příjemně strávený čas, kdy se jim daný obor nebo předmět představí v tom nejlepším světle. Když se to podaří, když jsou studenti motivovaní, je na nich znát osobní zaujetí, kladou ty správné podnětné dotazy, je to pro učitele výzva, bonbónek navíc, něco, díky čemu se na své hodiny těší a studentům se snaží předat maximum.
A pávě to je, přijde-li řeč na školství a učitelskou profesi, moje druhá asociace: že učení je fajn práce. Proto vám přeji, aby vaši učitelé dělali svou práci s nasazením, aby pro vás byli inspirací a studium vám přinášelo mimo jiné i radost. Pravda, ekonomie je sice obor, díky kterému se budete moci v životě dobře uplatnit a zvýšíte svojí šanci na vysoké sociální postavení. Jenže ona je k tomu všemu ještě také hezkou i vzrušující disciplínou, pro kterou se můžeme nadchnout, ve které se dá nacházet potěšení, a která umožňuje chápat souvislosti, orientovat se ve světě a v dění okolo nás.